Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z lásky

9. 6. 2011

 Ke své hanbě přiznávám, že setkání nebylo až tolik dramatické. Dá se říct, že poněkud postrádalo kánonem posvěcený patos. Ale zajímavé bylo, to rozhodně ano. Jakmile totiž pochopili, že jim mrazem a vyčerpáním týraný zrak tentokráte nepředkládá žádnou halucinaci, inhed se projevilo, kdo z nich disponuje lidštějším přístupem k věci.

„Ty umíš řídit sněžný pluh?“ užasl Victor, čímž vyšlo najevo, že i po takové době je takt a společenská obratnost stále ještě čímsi, o čem sice slyšel, ale nepřipadalo mu to nikterak zajímavé.

„Ty žiješ!“ vydechl nevěřícně Adam a na rtech mu vykvetl křivě ušitý, avšak odzbrojující úsměv. Cítila jsem, jak se mi svírá krk, když jsem si klekla do sněhu a vzala ho za ruku.

Podle všech pravidel žánru bych se ho měla bát. Měla bych ho nenávidět. Jenže, pomineme-li vyústění onoho strašlivého finále tehdy ve Švýcarsku, a přidržíme-li se přísně logiky věci, on byl vlastně stejnou obětí okolností jako William. A jako já. To Victor byl tím, komu jsem – pánbu mne netrestej – ze srdce toužila nakopat velectěné vědátorské pozadí. A dokonce i na tento bohulibý čin jsem byla moc unavená... Už byl doopravdy nejvyšší čas to celé nějak ukončit.

„Blíží se sněhová bouře,“ řekla jsem, „tak si myslím, že by ode mě snad nebylo tolik troufalé chtít, abyste s tím patetickým nesmyslem přestali. Co říkáte?“

Victor se horko těžko vydrápal na všechny čtyři a přisunul se blíž k nám. Vypadal tak zbědovaně, že to fyzické rozdíly mezi ním a Adamem prakticky stíralo. Přes silné rukavice byl jeho dotek váhavý a nezřetelný.

„Udělat si životní cíl z nějaké hloupé honičky za pomstou, to je jako vystřižené z Moby Dicka,“ povzdechla jsem si. „Pojďme se vrátit. Mám plán.“

Adam zaťal zuby a podepřel se loktem. Usmála jsem se tak povzbudivě, jak jen to šlo. Slzy do očí mi vstoupily až v okamžiku, kdy se Victor z posledních sil roztřeseně zvedl a vztáhl ruku, aby Adamovi pomohl vstát. Společně jsme klopýtali zpátky k rolbě, vydrápali se do kabiny a odřízli sílící ledový vichr pečlivě utěsněnými dvířky.

Zatímco Victor omámeně studoval budíky na přístrojové desce, Adam nespouštěl oči ze mne.

„Máš plán...?“ zašeptal.

„A cestovní pasy,“ usmála jsem se. „A láhev prvotřídního akvavitu na základně jen devět mil odtud.“

„K čertu s minulostí,“ zahuhlal Victor, jako by se teprve teď probudil z tíživého snu. „Vzhůru, stateční polárníci!“

Adam vzdychl.

Já stiskla páku a sešlápla pedál.

Motor zaburácel jako rozvzteklená příšera z nehlubších pekel a stroj vyrazil sněhobílou plání zpátky do civilizace.


 

******


 

Horko. Břeh Ženevského jezera. Jednadvacáté století. Nejhezčí kombinace ze všech. Tedy samosebou, až na to, že už to ZASE dělá. A vůbec se tím netají. Klidně mi čte přes rameno, ačkoli ví, že to nemám ráda.

Adam?“ zeptal se, ukradl mi z misky hoblinku sýra a důsledně ji zapil vynikajícím Rýnským.

Percy, nech toho,“ pleskla jsem ho přes ruku. „A padej si psát. Už se moc těším, co v rámci tohohle praštěného sentiment workshopu tentokrát s Geordiem vytvoříte.“

Zasmál se jako pětiletý, ale i to tak nějak patřilo k věci.

Ne, vážně... ADAM?“

Žádné jméno tenkrát nedostal. Z dnešního pohledu se mi to nějak nezdá fér. Vlastně je to trochu kruté.“

No, byl to krutý příběh, ne? Prapůvodně to byl dokonce záměr. Zadání přece znělo...“

Já vím. Jak vlastně zní to dnešní?“

Percy sebou elegatně plácl na kostkovanou deku, div mi na klávesnici nepřevrhl karafu s vínem.

Natáhl ruku pro svůj slaměný širák a důsledně si jím zakryl rozesmátý obličej.

To dnešní? Ó, propadněmež sentimentalitě a oprašme své nejlepší hrdiny, jakož i humor ze všech nejdrsnější... Mimochodem,“ přestal deklamovat a uchýlil se zpět k mluvě takřka civilní, „kdy přijede Claire?“

Pozítří. Má ještě v Londýně nějakou práci.“

Ach, Londýn. Prý jsi tam v březnu potkala nějakého Vidoucího.“

Ano. Po tom představení, narazili jsme na sebe úplnou náhodou. Nějaký Arthurův známý. Byl nesmírně milý, velmi příjemné setkání.“

Vida, já takové štěstí nemívám. Býval bych si přál narazit třeba na takového Willa Shakespearů. Mimochodem, představení... Jaké vlastně bylo?“

Božské. Zkrátka božské. A obsazení bylo jednoduše per-fekt-ní.“

Milujme svoje hrdiny! A dopřejme jim pokračování! Ovšem počkat...,“ zarazil se, nadzvedl širák a podezíravě si mě prohlédl.

Možná to není nejtaktnější dotaz, ale vážně - nebyla už Elizabeth dočista mrtvá, když Victor vyrazil na tu mobydickovskou výpravu? Jak...“

No,“ usmála jsem se, „POŘÁD se víceméně držíme žánru, byť balancujeme na hraně láskyplně parodické. A tenhle žánr v jistém směru jaksi postrádá hranice.“

Oh. Začínám se doopravdy bát.“

To bys měl, Percy,“ zamumlala jsem hlasem nemrtvé hrdinky z šestákových románů. „To bys vážně měl. A naposled – přestaň mi číst přes rameno příběh, který není dokončený.“

Mohl se potrhat smíchy.

Ach, Mary... Jak já zbožňuju naše výlety.“

Políbila jsem ho, neboť v tomhle se s ním nedalo než souhlasit.

Jak říkám.

Sluneční svit. Břeh Ženevského jezera. Jednadvacáté století. Příběhy, které je možné oprášit. A k tomu přátelé, co si Vzpomínají. Nejkrásnější kombinace na světě.


 

                                                                            
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

sentiment workshop

(Kleio, 14. 6. 2011 16:57)

Náhodou geniální nápad!
A je tam i Georgie s Johnem? By mě totiž zajímalo, s čím by se vytaslili tihle dva.
A Percy už zase bude oprašovat Prométhea?

Re: sentiment workshop

(Pekelný lemur, 14. 6. 2011 20:12)

Hádej... :D
A Adam mne nepřestává fascinovat. Myslím, že jsem s ním ještě neskončila. Máte radost?:D

*uípaná*

(Lejdynka, 10. 6. 2011 3:20)

Praštěný sentiment workshop! To je tak přesný název! <3 <3 Zbožňuju tě, Lemure.
Adaaaaam! Chí! Kawaii jméno ke kawaii věci!
A připomíná mi to Jenny, konverzující s Belou ;)
Líbííííík! *a chci pokráčko, Mary je bezva!*

Re: *uípaná*

(Lemur, 10. 6. 2011 9:12)

Zaplaťpánbu za Vlčecí komentáře... :D
Souhlasík, milujeme Mary! (Protože není Sue. :D Ehm... soukromý žertík.:D)
Děkuju, děkuju, děkuju. Hned mám hezčí ráno. *tiše si lemuří* Pokračování? Mnooo, to by možná šlo, pokud mě někdo nezabije už za tohle - ale právě až poté, co konečně dopíšu právě tu Jenninu konverzaci s Belou. (Ta už nade mnou určitě zlomila hůl...:D *provinilík*) Nebyla jsem schopná se doplížit ani na její fórum, což mě mrzí. Ale hádej co! Už to skoro bude. A možná - pravděpodobně - dorazí i náš milovaný šílený tradicionalista.:D