Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Satisfakce

8. 1. 2012

Ehm... Položme si otázku. Jak morbidní může být černý humor? A proč tenhle odporný postmortální vtípek musel zákonitě skončit zde, v podhoubí hnusné zahrádky? Vysvětlení je prosté, drazí přátelé. Morbidní humor máme moc rádi a každou zahrádku je občas nutno pohnojit patřičnou dávkou pěkného humusu, aby vzkvétala a rostla. 

A Silent Hill (film, tentokrát nikoli hra) jest fandom k tomto oučelu jako stvořený. Též jej máme rádi. Ale! Zabít Cybil Bennetovou rozhodně nebylo fér. Jestli si to myslíte taky, neváhejme té milé, toho času grilované policajtce dopřát patřičnou satisfakci.

Varování: Skutečně blbý humor, jen velmi vlažný respekt k zákonitostem předlohy, neslušná slova a jedno srandovní znovuvzkříšení. Jo, a taky nějaká ta ostrá čepel se mihne. Vždyť víte. Silent Hill je takové pohostinné městečko...

 

 

 
Celý příspěvek | Rubrika: Nejčernější stíny | Komentářů: 1

Z lásky

9. 6. 2011

Recese. Ukázka stupidního lemuřího humoru. A sentimentu. A také trochu projev počínajícího šílenství, způsobeného nespavostí. Improvizace na Mary Shelleyovské téma. Tedy, jedno z témat.
Pro jistotu:  ve skutečnosti MÁM ouctu k autorce. I k předloze. Obojí mám ráda. Takže nezabíjejte lemurů svých, jsou chránění. A občas píší i věci rozumné.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Prapodivné příběhy | Komentářů: 4

Road movie

23. 3. 2011

Už dlouho se tu nic neobjevilo. A to není dobré. Vůbec ne. I zahrada tak ohavná, temná a zanedbaná jako ta naše totiž potřebuje čas od času kapánek pohnojit. Pozneužijme tedy nedávných Vlčecích narozenin, a zasaďme jí dáreček sem. Je to taková jednohubka. Improvizace na dané téma. Fanfiction? No, částečně. Hranice fandomů se tu ale nepatrně stírají... Můžeme tu potkat spokojeného Tuláka se saxofonem, zastydlého Riceána (vydávajícího se za tradičního Stokerovce) a taky někoho, kdo je v  této krajině doma. Nasedněmež do kouzelného pohřebáku, jedoucího temnou rumunskou nocí... a užijme si jejich společnost.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Prapodivné příběhy | Komentářů: 12

Ještě jednou Cikáda.

24. 2. 2010

 Pokračování "prevítího crossoveru" na toto téma...
Věnováno úžasné dámě jménem Youka Nitta - za Fuyu no Semi a všechno, co s tím souvisí.


 
Celý příspěvek | Rubrika: Prapodivné příběhy | Komentářů: 3

A pak ji nechal zavřít, aby se mu nemotala v palebné zóně

22. 2. 2010

Další divný vtip a zároveň dáreček Jedné Milé. Za polibky, rozsypaný cukr ze štrůdlu a... ehm, za všechno, co následovalo.;)

Nudné (ale nutné) upozornění: Ne, nejsou moji. Za Botaničku i za Drsňáka s napalmem může James Cameron. Veškerá práva, jakož i tu neskutečnou hromadu prachů vlastní on - budiž mu přáno.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Prapodivné příběhy | Komentářů: 4

Buďme velkorysí. Jsou to blbci.

20. 10. 2008

Páni... už dlouho tu v zahrádce - tlejícím to odkladišti těch nepodivnějších příběhů a nálad - nic nového nepřibylo. A zahrádka by byla bývala spokojeně tlela dál, nebýt praštěného nápadu, přesněji řečeno jedné prosbičky mé lásky.
Upřímně, její prosbičky o dárky literárního rázu nemohou být jiné, než praštěné, neboť ona sama nádherně praštěná je.
A TEN film - který já nepokládám za nic jiného, než za pohádku - se jí moc líbil.
Anna Friel jí připadala roztomilá.
A protože ji - Spojku, nikoli Annu Friel - mám moc ráda, nechala jsem se i tentokrát přemluvit a spáchala to. Tuhle divnou, do prevítí osnovy zasazenou fanfiction. Pan Jakubisko a Krvavá hraběnka nechť mi odpustí... Dělám si z nich bohapustou srandu.
Už zase.
Tak, lásko moje... tenhle kousek je pro Tebe.

A pro všechny, kdo mají trochu představivosti a smyslu pro nadsázku a recesi. A černý humor, to se rozumí.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Prapodivné příběhy | Komentářů: 7

Taková malá smrt

2. 5. 2008

Příběh jedenáctý. Tentokrát VELMI osobní. Lidé, kteří Tu druhou znají i naživo, patrně uhodnou, o čem je řeč.
Varování: Nespisovná čeština a velice morbidní symbolika.:o)

 
Celý příspěvek | Rubrika: Nejčernější stíny | Komentářů: 4

Autogram

22. 4. 2008

 

Příběh desátý. Nedá mi to, abych se ve svém oblíbeném koutě světa ještě chviličku nezdržela...A nenavštívila svoje oblíbené postavy, když už jsem tam.
New Orleans. Noc. Ze dveří ošklivého, ale stylového baru U poslední smyčky se trousí více či méně "upravení" návštěvníci. Noční tvorové. Bludičky. Vklodlaci. Studenti patologie. A jiná havěť. Také spisovatelé, kteří si sem tajně chodí pro inspiraci.  A někteří, jak brzy zjistíte, neodejdou s prázdnou...

 

 
Celý příspěvek | Rubrika: Prapodivné příběhy | Komentářů: 6

Z úcty k tradici 7. - Bonus

4. 4. 2008

Sedmička je šťastné číslo. A hezky se na ni kouká. A...no tak dobře, ještě jeden maličký kousek a už toho nechám.:o)
Tohle je bonus.
Maličký bonus pro ty, kteří si tuhle podivnou věc přečetli celou. Dobré chutnání.

 
Celý příspěvek | Rubrika: Prapodivné příběhy | Komentářů: 7

Z úcty k tradici 6.

3. 4. 2008

Tak...snad už opravdu poslední.:o) Doufejme.
Je skoro hodina po půlnoci, v zahradě se odehrálo pár ošklivých manévrů a dveře Bethanina domu se pomalu otevírají. Stojí v nich Olivier. Tahle část hry je doopravdy jen a jen na něm...

 
Celý příspěvek | Rubrika: Prapodivné příběhy | Komentářů: 0