Šrámy
Jak už jste jistě zjistili, Ta druhá měla vždycky slabost pro postavy záporné (trvá si ovšem na tom, aby měla jejich zápornost dostatečně věrohodné vysvětlení). Hlavní hrdina tohoto příběhu, kterého čtenáři LJR znají coby šógunova komořího Janagisawu - bezpochyby zápornou postavou JE. Přímo superzápornou. Je odporný. Je intrikánský. Je naprosto bezectný! Jde po Sanovi a daří se mu to! Je úplně zkažený! (Na jeho bedrech leží převážná většina yaoi scén, které v Sanových příbězích můžete najít.)
A by toho nebylo málo, je... Krásný prevít. Ano. Vypadá zatraceně dobře a zatraceně toho využívá. Ne, že by na tom záleželo, ale jako mnozí mladíci jeho časů udělal kariéru "přez postel". Šógunovu postel, abychom byli přesní. (Žádný troškař...:o) Vztah se šógunem mu ovšem nikdy nebránil v tom, aby si užíval jinde. Okouzlující, manipulativní zmetek, který láme srdce na potkání a systematicky ničí ty, kteří mají tu smůlu a zamilovali se do něj. Čímž se dostáváme k mladičkému herci, jménem Šičisaburó... Tenhle klučina ho doopravdy miloval. Obětoval se pro něj. (Janagisawa pochopitelně nehnul prstem, aby mu pomohl... více LJR.)
JENŽE! Ještě je tu Ta druhá! (A jistý Prevít, který jí poskytuje inspiraci!:o)
Mnohem víc, než záporné postavy má Ta druhá ráda alternativní konce. A Prevítí návraty. A tu starou klasickou otázku: Co by se stalo, kdyby se ještě setkali? Co by se stalo, kdyby měl šanci mu to celé vrátit? Hmmm....:o))
Chcete-li, přesuneme se teď do jisté (luxusní) kanceláře v centru současného Tokia a podíváme se na to, jak může vypadat taková post-reinkarnační odplata. Nechte si chutnat.
****************************************************************
ŠRÁMY
Mladičký úředník se třásl. Vlastně ještě nikdy nebyl takhle blízko - mohl cítit ten drahý parfém a ještě dražší cigarety a ještě další, daleko mnohoznačnější vůně pod tím vším. V jistém smyslu to bylo podobné, jako vychutnávat si hebkost srsti tygra, který se po vás každou vteřinou může ohnat ostrými tesáky. Jeho nadřízený se nehýbal. Dál mlčky shlížel z okna a měl ve tváři ten děsivý, naprosto nepochopitelný úsměv.
Na jindy tak pečlivě hlídaném, nyní stejně nepochopitelně liduprázdném parkovišti stál - krom černého BMW hlavního jednatele společnosti - už jen jeden jediný vůz. Toyota Lexus se sříbrnou metalízou a interiérem v kůži - vše v luxusním, nesmírně drahém provedení. Vůz jeho nadřízeného.
Muže, který shlížel dolů a čekal. Tygr na lovu.
***
NEPOLAPITELNÝ.
Kato nabral do plic studený vzduch a otřásl se rozkoší. Tady byl doma. Tady, vysoko nad chodníkem hlučného města - útlý stín v teniskách, pytlovitých kalhotách a tenkém černém nátělníku - tak nepodobný mužům (nebo ženám), kterým vdechoval život na jevišti malého divadla Kabuki v té nejzapadlejší čtvrti. Tohle byla jiná část jeho životního příběhu, mnohem zajímavější, než všechny role světa. Opojnější, než aplaus, zářivější, než blesky fotoaparátů.
PAN NEPOLAPITELNÝ.
Jeho malé tajemství.
Kato se nepatrně přikrčil. Od zídky na protější straně jedné z vedlejších uliček ho dělil pouhý metr a půl - směšně málo, ale stejně se zastavil, aby zhodnotil situaci. Spousta milovníků tohohle šíleného sportu skončila na placku jen proto, že nedokázali dostatečně odhadnout vzdálenost a své síly. On takovou chybu neudělá. Otočil se a mávl. Těsně vedle něj vzápětí dopadlo další hubené, pružné tělo.
"Jsi úplný magor," obvinila ho Keiko. "Tohle nemůže vyjít."
"Už tam budeme."
"Už bys mi možná mohl prozradit, co přesně máš v plánu."
Místo odpovědi se usmál. A skočil. Zídka pod jeho podrážkou zaskřípěla. Balancoval teď na pouhých pěti centimetrech, ale vypadal stejně jistě, jako by stál dole na chodníku.
Zeď, ohrazující parkoviště SD Corp. měl na dohled.
"Jestli se bojíš," zavolal na svou společnici, "Počkej tady."
Už se neohlížel, jestli ho následuje. Přeběhl zídku, přeskočil na stejně úzkou římsu protější budovy a překonal tím poslední překážku, která mu stála v cestě. Ta budova ho přitahovala jako magnet. Keiko-san neměla ponětí, co ho sem táhne. Netušila nic o touze, která jím zmítala. O zoufalé potřebě ukázat, že VÍ. Že se PAMATUJE.
A že mu to jen tak neprojde.
Kato zadržel dech a vytáhl se na hřeben obvodové zdi. Věděl, že jsou tu kamery. Věděl, že tu patrně budou strážní. Věděl to, a bylo mu to fuk.
V krvi mu opojně zpíval adrenalin. Existuje něco ještě dokonalejšího, mrazivějšího, krásnějšího než Le Parkour.
Odplata.
Usmál se a seskočil na parkoviště.
***
"Co," zasípal úředník,"co to má znamenat? Kde... kde jsou strážní? Proč nefunguje alarm?"
"Nedovolil jsem vám promluvit," vydechl nadřízený. "Nebo snad ano?"
Neodtrhl zrak od okna ani na vteřinu, ale atmosféra v místnosti povážlivě zchladla.
"O... omlouvám se, pane," koktal mužík a rychle se měnil v uzlíček nervů. Vzápětí při pohledu dolů zesinal docela.
"Dobří bohové...co to dělá?"
***
Kato se podíval nahoru. Věděl, že tam je. Věděl, za kterým oknem stojí a hodlal si tu chvilku vychutnat, jak nejlépe to půjde. Nasadil úsměv lehkomyslného mladíčka, postavy z některé z frašek z období Genroku.
Byl v tom dokonalý. Stejně dokonalý, jako v rolích Onnagata. Dokonce i dnes se dokázal převtělit do kohokoli, jen mu dejte šanci. Pan Nepolapitelný.
Pružným krokem přešel malé parkoviště a neomylně zamířil přímo k nablýskanému Lexu.
***
Lovec za oknem se shovívavě usmál. Někde hluboko na samotném dně jeho černé duše se cosi pohnulo. Cosi velmi, velmi starého.
Cosi, co ho donutilo bezhlesně vyslovit to jméno. Ne to, které vetřelec tam dole používal teď - jméno současné divadelní a dabérské hvězdičky - ale jméno hvězdy divadla Kabuki 17. století. Už jen to jméno dokázalo ctihodného komořího roztřást touhou.
Šičisaburó...
***
"Jsi NORMÁLNÍ?" zanaříkala tichounce Keiko. Zpoza zdi vykukovala její rozcuchaná čupřina. Kato věděl, že kdyby měla možnost, odtáhla by ho odtamtud násilím.
To nemohl potřebovat. Najednou litoval, že ji vzal s s sebou.
"Co to vyvádíš? Víš, ČÍ je to auto?"
"Vím," vydechl Kato a celý se roztřásl vzrušením. "Právě, že vím."
Nesměl se nechat opájet - věděl, že nemá moc času. Najednou mu ale bylo jedno, jestli ho chytí.
"Zůstaň," zavrčel směrem ke zdi, aniž by jen na vteřinku zpomalil, "kde jsi. Hned jsem u tebe."
A pak.. Stál u toho vozu. Dotkl se ho.
***
"Foťte," hlesl Lovec. Úředníček zvedl roztřesené ruce a stiskl spoušť. Znovu. A znovu. Snažil se nevnímat, jak se útlé, jemné prsty jeho nadřízeného chvějí a zatínají do parapetu. Jak se mu zrychluje dech.
***
Kato sáhl do kapsy. Jeho úsměv byl přímo láskyplnný, když z ní vytáhl klíče. Na chviličku strnul v póze mie - "diváku, zapamatuj si tento velký okamžik" - a pak... pak jeden z klíčů, ten nejzubatější, olízl.
S přimhouřenýma očima ho přitiskl na lesklý lak jeho vozu. Elegantně Lexus obešel. Pečlivě se snažil zapamatovat všechny detaily toho strašlivého zvuku, který se ozval. Oheň, který zaplál v jeho břiše a rychle se přestěhoval do slabin.
Díval se nahoru. Věděl, že ON se dívá. Měl jisté tušení, že zasténali oba naráz.
***
"Nemám zavolat ochranku? Ten spratek vám ničí vůz...!"
Lovcův hlas byl najednou velmi unavený.
"Ne. Vypadněte. Tak zmizte, povídám!"
Úředníček by teď žádný rozkaz neslyšel raději.
***
Kato polkl. Tohle bylo až směšně jednoduché.
Stejný počet čar za stejný počet jizev, které si pro toho muže způsobil. Hloupý, zamilovaný venkovský kluk. Komoří za to nestál. Nestál mu ani za jednu jedinou slzu.
Stojí mu ten muž, kterým se stal - ten super úspěšný obchodník, který si nejspíš ani Nevzpomíná - za tuhle hloupou odplatu?
Ruka s klíčem klesla, ale maska na tváři zůstávala i nadále. Kato - Šičisaburó ? - věděl, že představení ještě zdaleka neskončilo. A jestli jen na vteřinu zaváhal, jeho divák to na něm nesmí poznat.
Protřele se usmál. Sklonil se (přičemž poskytl muži v okně mimořádně lákavý pohled na své útlé, pružné tělo) a dotkl se jazykem kapoty. Dvojznačné, velmi lascivní gesto, které Janagisawu - jak doufal - donutilo zasténat.
Už neměl odvahu pohlédnout ke smutné, opuštěné siluetě v okně. Prostě vrátil klíče do kapsy, pokynul neviditelnému publiku a otočil se k odchodu.
A pak, v jedné jediné vteřině, spolkl NEPOLAPITELNÉHO soumrak.
***
Komořímu se podlomila kolena. Sklouzl na podlahu, třesoucí se rukou namatal pouzdro s cigaretami a jednu si vsunul do úst.
Po sexu je každý živočich smutný, bleskl mu hlavou absurdní citát.
Cítil, že jediné, co v téhle situaci přichází v úvahu je, sejít dolů a zjistit, jakou škodu ten mizera napáchal. Dotknout se...ach, bohové...dotknout se míst, které tak brutálně zjizvil a pak olízl.
Ach, Šičisaburó...vím, proč jsi to udělal. Vím, že bys mnohem raději drásal mou vlastní kůži. Vím, že bys mi neraději ublížil. A vím proč. Zatraceně dobře to vím.
Pojď zpátky, Šičisaburó. Pojď zpátky a já ti dokážu, že jsem schopen ocenit, cos pro mě tenkrát udělal.
Chováš se směšně, upozornil ho další, velice chladný hlas. Hlas, který se nedal neposlouchat.
Muž, který býval Ctihodným komořím, pravou rukou samotného šóguna, se vyhrabal na nohy. Přistoupil k psacímu stolu a přivolal svého osobního asistenta.
Vložil mu do dlaně fotoaparát.
"Chci veškeré informaci o tom mladíkovi na snímcích. Je mi jedno, kolik slídilů budete muset zaplatit, je mi jedno, do jakého registru se nabouráte. Chci vědět všechno. Zítra ráno to chci mít na stole, nebo si mě nepřejte."
Hned se cítil líp.
Nezáleží na tom, jestli si oblékáte kimono z luxusního hedvábí, nebo oblek od Armaniho. Některé věci se nemění.
A lovec zůstane lovcem.
Konec (?)
Komentáře
Přehled komentářů
Ehm...tak děkuju.:o)))
:o)
(Ta druhá, 10. 3. 2008 10:33)
Ono to pokračování MÁ.:o)
Na lemuřím stromě, usídlilo se tam někdy kolem Vánoc, coby dárek pro Regi, "Slabost pro krásné prevíty" se to jmenuje.:o)
tak už jsem nejspíš
(asperia, 8. 3. 2008 21:21)
znalá:-)))
nemohlo by tohle mít pokračování?
a jak
(asperia, http://wipo.blog.cz, 5. 2. 2008 21:22)to myslíš, že to souvisí ještě s něčím ? a jaké reinkarnace? Nemůžeš to víc vysvětlit?prosím. pro nás neznalé:-))
už jsem přečetla
(asperia, http://wipo.blog.cz, 5. 2. 2008 21:20)vistárii a navoněný rukáv a teď jsem si půjčila první 4 díly :-)))
To se ti nedivím...:o))
(Ta druhá, 4. 2. 2008 16:19)Není to "čistá" fanfiction. Mělo tu být upozornění, že se jedná o částečný crossover - navazuje to ještě na jednu záležitost, kterou patrně neznáš (což ti samozřejmě nemám za zlé...:o). Tyto stránky navštěvují lidé, kteří většinou znají "pozadí" i toho druhého příběhu. Ne, není to scifi. Spíš bizarní postreinkarnační vtípek, který ocení jen zasvědcení. Nicméně - díky za návštěvu.:o))
Povídka
(Kat, 3. 2. 2008 20:34)Tak tehle povídce nerozumím ani zblba. Myslela jsem, že se to odehrává v Japonsku asi okolo roku 1680. Cigarety auto? Pardon, ale je to skutečně cyklus o Sano Ičiró od Laury Joh Rowlandové? Mám pocit, že to je něco jiného. Možná scifi, ale je to děs. Sorry podle mně to nemá ani patu ani hlavu a s knihama má to jediné společné a to jména.
soudce Ti
(asperia, 25. 1. 2008 19:19)
je příjemné čtení, ostatně co jiného už taky zvládám číst. právě jsem se probudila, jsem nějak utahaná z práce. (a včera jsem spala taky po práci, je toto normální?)
Soudce Ti jsou detektivky a navíc trocha exotiky:-)), ale kromě toho, co jsi asi četla, začal vydávat ten další autor další příběhy o Ti, ale ty neznám. jinak z obdobně detektivně historické četby můžu doporučit třeba ještě bratra Cadfaela Ellis Petersové, ale to je zase Anglie myslím 12.století :-))
Týjo, fakt?:o)
(Ada, 24. 1. 2008 16:28)
Tak dej potom vědět, jak se ti to líbilo.
Jinak - soudce Ti jsem přelouskala coby dítko školou povinné. Asi ne celého a pamatuji si ho jen mlhavě. Ale tuším, že je to také oddechovka. Taková skoropohádka...:o)
tak jsi mě nalákala
(asperia, http://asperia.blog.cz, 24. 1. 2008 16:19)a já si dva kusy rowlandové půjčila :-)
teda
(asperia, http://wipo.blog.cz, 23. 1. 2008 20:28)pokud ti nevadí, jak musím pro úplnost dodat :-), takže tu zacláním s dalším komentářem, ale zapomněla jsem to napsat, že jsou ty příběhy soudce Ti ze staré Číny :-))
když čteš ráda "japonské" detektivky,
(asperia, http://wipo.blog.cz, 23. 1. 2008 20:26)možná by se ti líbily příběhy soudce Ti, autor van Gullik, ale po něm vzal(a) další autork(a) :-))
Ano...:o)
(Ada, 12. 12. 2007 9:45)
Jo jo, v češtině to vyšlo, já si to natahala z knihovny.
Určitě to budou mít i v té vaší.:o)
Demoralizovat? Hm...
(Regila, 12. 12. 2007 8:23)Nic mě netěší tolik jako demoralizování... :)A vyšlo to v češtině?
Originál...
(Ada, 11. 12. 2007 21:23)
Ono je to vlastně jedenáct knih.:o)Já četla teprve sedmou. "Rudá chryzantéma" se mi paradoxně nelíbila tolik, jako jiné. Už proto, že Velký Manipulativní Parchant neměl až tolik prostoru a "lebedil" si ve vyhnanství.:o) Varujík - nečekejte nic až tak světoborného, jsou tu pořád JEN detektivky. Krátkou synopsi můžete najít mimo jiné i zde:http://www.daemon.cz/index.php?action=view&menu=-1&page=0&order_by=5&search_terms=série:%20Sano%20Ičiró&serie_id=427
Kromě Navoněného rukávu, Vistárie a Doteku smrti jsem četla všechny. Ale asi vás zklamu - ani kdybyste mě zabily, nevzpomenu si, ve které ta záležitost s Šičisaburóem proběhla. :o) Mám jisté tušení, KDY a jak to začalo, ale kde to vyůstilo v tragédii, už netuším. Ale nebojte - komoří rozhodně není něžný, sladký, decentní tvoreček. Je to zmetek, který vám - prevít neprevít - nebude sympatický ani náhodou. A když je mu v závěru několika románů...ehm..."oplaceno", budete mu to přát.:o)
Jo, Regi...nechceč snad Tu druhou demoralizovat, aby jim věnovala ještě několik řádek...?:o))
Ale abych to nezamluvila - děkujík mnohokrátík!
Já taky!
(Regila, 11. 12. 2007 13:24)Ty dva jsou úžasní! A divadlo Kabuki!!! a konec ne, viď že ne???
jů!
(Kleio, 10. 12. 2007 18:39)Chci si přečíst origináááál! Jak že se to přesně jmenuje? Huráhuráhuráááá!
....
(Ta druhá, 20. 3. 2008 12:16)