Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cikáda

22. 10. 2007

"Mysl každého z nás obsahuje něco, jako černou skříňku. Vzpomínky, o kterých nemáme ani ponětí. Jistě, najdou se cvoci, kteří vám budou zarytě tvrdit, že před dvěma sty lety...jánevím..třeba vládli Francii, ale věřte mi - takhle to zkrátka nefunguje. Ve skutečnosti se vaše tělo zatraceně brání si vzpomenout. A mnohdy má k tomu sakra dobrý důvod..." 
Doktorka Elizabeth Shortová, Návrat krásného prevíta.

                                                         ***

Obrazek"Co," řekla. Bylo to krátké, úsečné CO. CO bez otazníku. Naznačovalo, že začíná být naštvaná, ale on si zkrátka nemohl pomoct. Nedokázal se dokonce ani narovnat, tak moc se svíjel smíchy.
"Reg...regresní hypnóza...?," naříkal a utíral si uslzené oči. Pak znovu vyprskl. Tak hlasitě, že se po nich ohlédlo několik studentů, korzujících prosluněným kampusem.
"Ty se směješ," dloubla ho nakvašeně do žeber," ale jedné holce z fakulty to náhodou pomohlo. Trpěla nespavostí, pak zašla k doktorce Shortový a ta..."
"A ta," nasadil Alan výraz řeckého tragéda, "oprášila svou křišťálovou kouli a seznala, že ona dívka  bývala v temném dávnověku amazonskou válečnicí. Celé noci trávila v sedle a od té doby..."
"Blbče," řekla Julie. "Náhodou, všechno je možný. Tvoje tělo si pamatuje věci, o kterých nemusíš mít ani tušení."
"Koukni... tohle možná funguje, pokud tomu věříš, ale já jsem zkrátka skeptik, s tím nic nenaděláš."
"A co ty sny?"
"Ty sny," obrátil oči v sloup, "jsou jen důkazem toho, jak moc mě moji drazí studenti dohánějí k šílenství. Poslední várka esejí by porazila i silnější náturu, než jsem já. Jsem přepracovaný. Tečka."
Vzdychla.
"No, jak myslíš. Ale zavoláš tam aspoň?"
"Ach jo... Dobrá, zavolám, co mám s tebou dělat..."
Sklonil se a dal jí pusu.
"Bráško...vždyť víš, že to s tebou myslím dobře," zamručela.
"Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly," vzdychl a  krátce přitiskl tvář na její.
Otřásla se. "Božeeee, to je příšerný! Řekni mi jak to děláš? Venku je skoro třicet nad nulou a ty jsi jako led..."
"Porucha termoregulace," usmál se a klidně vyrazil do třídy.

***

Ten mrňavý tvor naslouchal. Dívat se neměl čím. Tedy - měl, ale přiznejme si to - cikády nemají dobrý zrak. Už jen dostat se sem nebylo vůbec jednoduché, ale on to - díky svému pečlivému naprogramování dokázal. Osud je mazaný hráč. To on toho tvorečka probudil. To on mu na záda přilepil neviditelnou nitku, vedoucí k jedné vzpomínce. To on ho donutil, vylézt mu na parapet ložnice a začít cvrkat. Přivolávat divné sny, plést mu jazyk starou japonštinou a děsit ho, než...No, přinejmenším do té doby, než si Vzpomene.
Jak už bylo mnohokrát řečeno, Osud není fér.

***

"Tak tedy... ehm, ehm, ehm," řekl Alan a už teď litoval, že sem vůbec chodil. "Já..."
"Nic neříkejte," usmála se Jedubaba, jak si ji v duchu okažitě překřtil. Píchla ho hubeným ukazovákem do prsou. "Univerzita, co? Zkouškový období. Na který straně barikády stojíte, mladíku?"
"Eh...prosím?"
"Student, nebo..?"
"Ach tak...ne. Učím angličtinu. A dějiny umění."
"Těbůh...Nechte mě hádat. Nespavost?"
"Ano," řekl. Cítil, jak mu koutky úst zcela automaticky vyjíždějí vzhůru. Na té ježibabě bylo něco...demoralizujícně kouzelného. To těžko definovatelné cosi, co vás nutí porušovat pravidla a chovat se jako by vám bylo deset. Tedy, upřímně, prvních pět minut v její přítomnosti bylo podobné, jako snažit se prokličkovat mezi svištícím mračnem šípů, ale když jste si na její absolutní upřímnost a otevřenost zvykli, zjistili jste, že tuhle Herdekbabu klidně, kliďánko můžete mít rádi. Na potrhlou osmdesátiletou psychoterapeutku, o níž se v celém Londýně vyprávějí legendy, vyhlížela doktorka Shortová až podezřele sympaticky.
Vztáhla k němu paži.
"Pojďte dál. JEŽÍŠIKRISTE - vy ale máte studený ruce, to vám teda řeknu!"
Ach ne, už zase povzdechl si v duchu a začal (pomiliontéprvé) vysvětlovat:
"Trpím poruchou termoregulace. Vlastně se pořád klepu... Doktoři už nade mnou dávno mávli rukou."
"Hm...," zamručela a promnula mu dlaň. "Porucha termoregulace říkáte."
"No tak," zasmál se, protože mu její pohled začínal připadat přinejmenším podezřelý.
"Nehodláte mi, doufám, začít vykládat, že to má kořeny v dávné minulosti, kterou si samozřejmě nemůžu pamatovat...Měl bych vás upozornit, že na tahle záležitosti nevěřím."
Neřekla ani slovo. Jen si zapálila odporný, dýmající doutník a uvelebila se v křesle.
Dívala se na něj tak, až mu po zádech přeběhl mráz. (Koneckonců, byl tam jako doma.)
"Proč jste přišel, pane profesore?" zeptala se tiše.
Alan polkl.
"Co je to za otázku? Nemůžu spát. A moje šílená sestra si myslí, že...no, to je jedno, zkrátka mi vás doporučila a tak jsem -"
"Ne," přerušila ho. "Potřebuju slyšet i to ostatní."
Alan cítil, jak se ve svém křesle doslova scvrkává.
"Ostatní?"
"Není totiž pravda, že JEN nemůžete spát. Občas usnete. A sníte. O čem?"
Alan otevřel ústa. A pak je zase zavřel. Najednou zoufale zatoužil, schoulit se do malého, mrňavého klubíčka. Aby na něj neviděla. Ne, aby neviděla DO NĚJ. Cítil se poněkud...nahý.
"Je to...zvláštní," řekl tichounce. Koutkem oka zahlédl, jak její ruka vystřelila přes stůl a letmo se dotkla tlačítka diktafonu. Kupodivu ho ani na vteřinu nenapadlo jí v tom manévru zabránit.
"Jsou to jen takové útržky. Je tam... ta řeka. Travnatý břeh. Rákosí. A..."

Anglická skripta. Katana v trávě, našeptávalo mu zrádné podvědomí. Slunce na průsvitné pokožce. Malá, skrytá bolest  při pomyšlení, že odjede. To neuvěřitelné vyznání, které bylo právě vysloveno. Jeho tělo na mém.

Ne. Ne, to přece nedává žádný smysl...Proč mě nutíte si na tohle vzpomenout?, zanaříkal v duchu.
Počkat, zarazil se, někdo tu řekl to slovo na Vé? Nebyl jsem to náhodou...JÁ?
Ano, ano, anooo..zaradoval se Osud. Začínáme se k tomu dostávat.

A pak, v jedné jediné vteřině, bylo všechno pryč. Světélko zhaslo. Když vzhlédl, zjistil, že se v ordinaci povážlivě sešeřilo. Doktorka Shortová pozvolna upíjela kávu a usmívala se. Velmi přívětivě. Na hodinách bylo (zcela nepochopitelně) o dvě hodiny víc.
"Tak, " řekla a láskyplně ho pohladila po roztřesené ruce. "To bychom měli."
Alan se nechápavě rozhlédl. Cítil se dezorientovaný. A velmi, převelice unavený. Byla mu zima, mnohem větší, než kdy před tím. Fascinovalo ho, že se doktorka Shortová tváří, jako by se nechumelilo.
Sáhla na tlačítko "přetočit" a zeptala se.
"Řekněte mi, Alane... mluvíte japonsky?"
"P... prosím?" užasl. "Co je to za nesmysl?"
Jen pokrčila rameny.
 A stiskla "přehrát".

                                                  ***
CVRK, řekl mrňavý tvor. A Nit, vedoucí ke Vzpomínce, se napjala k prasknutí.


***

"Takže?" zeptala se Julie.
"Co - takže?" ušklíbl se. Snažil se získat trochu času, ale už teď mu bylo jasné, že ji nepřeveze.
"Jaké to bylo?"
"Bylo to velmi..." přimhouřil oči a spiklenecky se naklonil blíž. "Objevné."
Juliina čelist klesla o dva centimetry. Pak se její majitelka preventivně zamračila.
"Hele, že ty si ze mě utahuješ?" obvinila ho.
"Ne, vážně. Myslím, že ti dlužím omluvu. Už o tvých střelených vizích nebudu pochybovat. Slibuji."
"Alane?" šťouchla do něj.
Alan McIntyre, dvaatřicetiletý profesor angličtiny a znovuvzkříšený samuraj v jedné osobě políbil svou sestřičku na čelo, sevřel pod paží složku s hromádkou prací k opravení a druhou rukou mávl na jednoho ze studentů.
Plavovlasý mladík s úsměvem zamával zpátky.
"Promiň," usmál se. "Mám ještě jedno doučování. Ahoj zítra."
"Zítra," opakovala fascinovaně Julie. Pak si přes rameno přehodila batůžek a s pocitem, že svého bratra nikdy v životě nepochopí, tiše odcházela do knihovny.

                                                      ***
To teda BYLA šichta, odfrkl si Osud. A mrňavý tvor, který ve vzduchu začínal cítit pomaličku přicházející podzim, se na stěně Alanovy ložnice spokojeně zakuklil.
Řeka, jak by bezpochyby podotkl některý z básníků, zase začala plynout.


                                                      The End (?)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

To máš tak...

(T druhá, 21. 2. 2008 16:59)

I na tenhle příběh je aplikován fenomén, zvaný "prevítí alternativa". Oč se jedná? To není tak jednoduché vysvětlit, ale v zásadě požíváš stejnou "kostru" příběhu, jako (už skoro legendárním) Návratu krásného prevíta. Děj toho příběhu spočíval v tom, že se dvě (velmi známé) historické postavy (jejichž vztah skončil nepříliš pěkně) díky reinkanaci setkali v současné době. A Vzpomínali si na sebe. (To velké V je tu zcela záměrně). A...začalo vyříkávání.
Stejně, jako v povídce Šrámy. Už si nevzpomínám, ve kterém z příběhů Sana Ičiróa byla ta scéna, kdy si Čičisaburó - mladičký herec kabuki a Janagisawův milenec - svlékne kimono a ukáže mu řezné rány, které si způsil, aby mu dokázal svou oddanost. (Pitomej zvyk, ale dle historických pramenů se tohle skutečně dělo.) Janagisawa je tím nedřív dojat a chtěl by ho obejmout, ale pak...no, myslím, že mu docela ošklivě ublíží. Pokud mě paměť neklame, kniha končí tím, že se Šičisaburó za komořího obětuje. Je popraven.
Nevím proč, ale nějak jsem je chtěla vidět spolu. V jiné době. Za jiných podmínek. Bylo snadné představit si reinkarnovaného komořího jako jednoho z těch agresivních, tvrdých japonských obchodníků. A na druhou stranu - Šičisaburó (v povídce Kato) - by pravděpodobně zůstal hercem. Divadlo tě totiž hned tak nepustí (ehm...osobní zkušenost).
Chtěl by mu to celé vrátit? Co myslíš?:o))

V každém případě - "prevítí alternativa" není nic jiného, než recese a hra, blbnutí s danými charaktery aatmosférou příběhu - a rozhodně by neměla být pokládána za nic jiného.:o))

Winter Cicada...tuhle anime poládám za naprostou špičku a miluju ji. V tomto případě jsem ten dobrý konec chtěla taky. Proto ten angličtinář. :o)

neznat

(Kat, 10. 2. 2008 3:10)

Winter cicadu, tak nepoznám o co se jedna a kdybys to tam nenapsala taky ne.
Myslím, že těm povídkám nerozumím. promiň. Chtěla jsem se jen dopátrat podstaty 8 dílu pro s Joh Laura Rowland. Musím se přiznat, že i po přečtení pár dalších dílů tomu nerozumím o nic víc než předtím. Jinak Winter cicada si může stáhnout i přes torrent ze servru isohunt.com nebo z aarinfantasy.
Skvěle anime až na konec, který bych chtěla jiný. Mám ráda dobré konce.

No to ti dík :D

(Kleio, 25. 10. 2007 18:20)

To zase budou sny!
A dobrou chuť a dobrou noc. :)

:o)

(Ta druhá, 25. 10. 2007 18:17)

Ehm. Tvařme se nenápadně...:o))
Tyjó, dnes se nám asi podařilo trhnout rekord. Plkat via komentáře na TŘECH stránkách současně...to se asi hned tak někomu nepodaří.:o) Ale bylo fajn. Jdu se konečně najíst, jsem strašně vyhládlý Lemur...Brou..zase zítra! A nech si zdát o přitulených cikádách *demoralizuje*

To by vysvětlovalo...

(Kleio, 25. 10. 2007 18:11)

...proč člověk tak moc miluje slash, co? :))

Čičičíííí... (Hm, nemocná, chudinta... nebudu rušit)

Já takyyy...

(Ta druhá, 25. 10. 2007 18:08)

Kde jsi, Surfařko, když tě člověk potřebuje? (Odpověď: V Nice. Potvora jedna...:o))

taky uloženo

(Kleio, 25. 10. 2007 17:58)

*přede a je tulícíííííííííííííí*

Já to věděla...:o)

(Ta druhá, 25. 10. 2007 17:54)

Já si to na crunchyroll rovnou šoupla do oblíbených, abych to nemusela hledat...:o))
*přede*

awwwwwwwww

(Kleio, 25. 10. 2007 17:24)

Tu scénu jsem si pouštěla snad desetkrát po sobě. Je náááádherná! A jo, je vidět, že je ženská, protože sladce něžná, což my, ač lední medvědi, máme nejraději. ^_^

Ech...odhalila nás...:o)))

(Ta druhá, 25. 10. 2007 12:11)

Jo. Už to tak bude. *červenajík* Mimochodem, je vidět, že to kreslila ženská, protože je to celé spíš sladce estetické, než realistické... Ale máme to rádi, to zase jo.:o))

Ty druhá,

(Kleio, 25. 10. 2007 10:51)

a není ta scéna náhodou ta, kterou mi z hlouby kybersítě poslal 3. hráč? :)

Studený čaj? Brrrr...

(Ta druhá, 24. 10. 2007 13:04)

:o) Aby to nestačilo, ráno jsem měla telefon od Bosieho drahé(ho) polovičky a padl návrh, ať napíšu pokračování...
Jak spolu reinkarnovaní Akizuki s Kusakou vyrazí do Japonska a zjistí, že nad "jejich" místem na břehu řeky stojí supermoderní dálnice. Cikáda se dusí. A chrchlá z výfukovejch plynů...
Martin je hnusnej cynik. Skoro hnusnější, než já..:o)) Protože TOHLE bych jim nikdy neudělala.

V tom kraji tu já už jednou žil...

(Julie, 23. 10. 2007 20:44)

Mně je zima, protože mi vychlad čaj:-) Nemůžu si pomoct, ale jednak má Herdekbabu strašně ráda a druhak - a to je daleko horší - se nemůžu zbavit dojmu, že ji od někud znám. Z toho cítím malér.
Hm... dobře, ještě projedu tři prezentace a za odměnu si dám Prevíta.

P.S. Já už fakt nevím, co do těch nadpisů psát:-) Ale teď jsi mi vysloveně připomněla Zpěvy staré Číny

:o))

(Ta druhá, 23. 10. 2007 15:14)

Neboj, ten smutný konec přijde až na konci třetí (a závěrečné) OVA...Já se klepala poměrně dost. A měla jsem chuť stát se anime postavičkou vyrazit jisté postavě katanu z ruky. Zachumlat ji do péřovky a šupem poslat do péče doktorky Corriganové...:o) Ale víc neprozradím. Snad jen, že tahle anime obsahuje snad nejněžnější scénu prvního sexu, jaká kdy byla nakreslena. Youka Nitta je prostě dobrá.

O_o

(Kleio, 23. 10. 2007 14:56)

Netuším proč, ale je mi z toho strašlivá zima.
Ale tu předlohu si najdu, jsem zvědavá. I když... smutné konce od dob AnK nenávidííííím!

Předloha

(Ta druhá, 22. 10. 2007 17:01)

..se jmenuje Winter Cicada, neboli Fuyu no Semi a najdeš ji na www.crunchyroll.com
Musíš se sice zaregistrovat, ale zase tam mají skoro ouplně všechno.;)

Jujda...

(Regila, 22. 10. 2007 16:41)

To bylo hezký... Akorát mám teda mírné mezery ve vzdělání... neznám tu předlohu... :(