Existuje ráj?
...a potom - PRÁÁÁSK! Ozval se obrovskej výbuch - Dana Bahn, i celý blízký okolí vyletělo do povětří!
(Jeden z nezávislých pozorovatelů)
"Existuje ráj?"
Opravdu. V tu chvíli se nabízelo milion otázek, ale on Jim položil tuhle. Jak typické...
"Nooo," řekli Oni, "jak se to vezme. Čistě technicky vzato, jestli rájem míníte tu barvotiskovou krajinku, o níž učí většina náboženství...musíme vás zklamat."
No, nedá se říct, že by vypadal zklamaně. Spíš unaveně. A smířeně, dá se říct.
Tiše se díval, jak se hnusná, přetechnizovaná, šedá koule Amoi vzdaluje. Jak stál u okna s tím velkolepým výhledem, (a částečně ho zakrýval MNĚ), třásla se mu ramena.
A pak - těsně před tím, než se ohlédl, řekl velice, ale velice sprosté slovo.
"Život není fér," řekl jsem já.
Fráze z pokleslé terranské literatury, nad kterou by Raoul zvedl oči v sloup - ale nikdy mi nezněla přiléhavěji.
Riki vyprskl. Rozesmál se na celé kolo - ale byl to smích, balancující na pokraji hysterického pláče. Pomalu sklouzl na podlahu, schoulil se do klubíčka a dál vyrážel ty divné, kuckavé zvuky, zatímco Oni zvědavě přihlíželi...A usmívali se! Vážně, sám jsem tomu nevěřil - ale skutečně měli ústa od ucha k uchu!
Pak vzhlédl - měl oči plné slz - a naprosto klidným, smířeným hlasem pronesl:
"Aspoň jste nás, vy šmejdi, mohli nechat dokouřit."
...a celé město bylo pokryto černým flórem...
(z terranského folklóru)
"CO prosím?"
"Slyšel jsi."
"Ano, slyšel, ale nevěřím tomu. Mohl bys mi, PROSÍM, ještě jednou vysvětlit, kde jste?"
"Ach jo. Tak ještě jednou - přede dvěma hodinami jsme se připojili k Anupově týmu a společně s ním se přesouváme na Terru. Na Jednapadesátce, tom starém letišti v Nevadské poušti, přistaneme zhruba v pět ráno tamějšího času. Budeme mít chvilku na adaptaci, a pak..."
"A pak - co? Budeš žít, jako uprchlík? Ve světě, kde Blondies nemají zvláštní žádné postavení? Kde nikdo neví, kdo jsi?"
"Raoule?"
"CO?"
"Byl bys, prosím, tak laskav a přestal na mně řvát? Děkuji."
"Já...já tomu prostě nevěřím. Nemůžu. Iasone, nemůžeš přece udělat takovou hloupost..."
"To si piš, že můžu. A jestli tě pořád mohu pokládat za přítele, budeš držet jazyk za zuby a pomůžeš mi."
Na druhé straně ticho. Hodně dlouhé ticho. Pak tiché popotáhnutí.
"Celé město tě oplakává."
"JEN mně, a v tom je ten problém."
"Prosím...?"
"Nic, zapomeň na to. Ozvu se ti, jakmile to bude jen trochu možné. A ty se seber, celý Syndikát teď leží na tvých bedrech."
"Ty máš pro mně vždycky nějaký zajímavý úkol...Tak to ti vřele děkuju."
"Nemáš zač."
"Já VÍM, že ne. Zmetku."
"Parchante. Mám tě rád."
"Já tebe taky. Čistý masochismus, nic víc."
"Jak jinak...Poslyš, nezapomněl jsi na něco?"
"Na co?"
"Říct - JÁ TI TO ŘÍKAL."
"Aha, vidíš. Já ti to říkal!!!"
Chí!!!
(citoslovce terr. pův.; výraz nevěřícného pobavení, někdy může být míněn (mírně) ironicky)
Stála u mého lůžka a tvářila se...jak to říct? Jako někdo, kdo byl přistižen při něčem ostudném? Každopádně velmi rozpačitě. Taky trochu změnila barvu.
"Ehm, pane Minku, máme tu problém."
"To slovo nemám rád. Povídejte."
"Mno, tak tedy, pracujeme na proteticích pana Rikiho, ale..."
"Ale co?"
"No, pokud tu věcičku máme dokonale zrekonstruovat, potřebujeme vědět, jak byla velká. Ehm."
"Ach tak. No, v první řadě se domnívám, že výraz "věcička" je v tomto případě řekněme... poněkud nedostačující," usmál jsem se.
Změnila barvu ještě víc. Tihle Terrani dovedou být zábavní, opravdu.
"Ech. Nějaká...konkrétní čísla?"
"Dobrá, pište si..."
(Ale vážně by mě zajímalo, na základě čeho se domnívá, že TOHLE vím. A také, kde Anupův tým bere informace, když už jsme u toho.)
...sklonil se, políbil ji a princezna se probudila. Otevřela oči a řekla: "Děkuji, statečný zachránce!"
(Z terranského folklóru)
Za okrajem té nádherně modré koule začínala prosvítat záře - skoro jsem litoval, že přistáváme na noční straně. Jeden z paprsků proklouzl oknem a pohladil Rikiho po tváři. Zamračil se. Otevřel oči.
A řekl: "Auuu..."
Nemohl jsem, než souhlasit. Tohle byl odporně, ale odporně dlouhý den.
"Dal bych si kafe."
"A cigáro."
"Jo, to taky. Vlezeš si ke mně?"
"Ne. Jdu za doktorkou Corriganovou, to koleno pořád nějak drhne. Chtěl jsem být u toho, až se vzbudíš."
"Iasone?"
"Hm..."
"Proč to pro mně děláš?"
(Na něco se Vás zeptám. Už jste někdy někoho toužili samou láskou rozmačkat na padrť...?)
"Dělám to pro sebe, ty troubo," prohlásil jsem.
"VÝHRADNĚ pro sebe - Blondies přece nějaké skutečné city nemají, já zapomněl," upřesnil (přičemž dokonale parodoval Raoula, jak jsem si nemohl nevšimnout.)
"Správně," zasmál jsem se.
"Chí," udělal opovržlivě.
"Chí," zkusil jsem to taky.
A nad oceány překrásné, ještě ne tak přetechnizované Terra Majestatica v tu chvíli vyšlo Slunce. Zalilo nás oba hebkou, sladce hřejivou září. Opravte mě, jestli se pletu, ale není tohle čirou náhodou...
Happy End?
Komentáře
Přehled komentářů
Co se to, híííml, děje? Mám se snad na estranky naštvat stejně, jako na blog.cz?
TAKY...
(Regila, 11. 9. 2007 12:31)A mě sežral taky! A to jsem měla první... ptala jsem se, co všechno bych musela udělat proto, abyste OBA zveřejnili i VŠECHNY ostatní... :))))
DAMN!
(Kleio, 10. 9. 2007 21:59)
No to snad není možné!!! Co je s tímhle serverem? Źiví se komentáři?!!! On už ho zase sežral!!! Už třetí?! to není normální!
*fňuk*
Taky Chííí!:o)
(Ada, 10. 9. 2007 9:14)
Jo. *krčí se a pokorně odevzdává vysvědčení z páté třídy*, máš pravdu, fuj, hned to opravím.
Jo, já taky brečela.;o)) Dokonce i teď, když jsem to po takové době shlédla, jsem dostala "nečekaný záchvat prachové alergie, který předpokládal okmažité použití kapesníku":o)))
A ještě - jo, TOHLE je cudné. To jsi ovšem nečetla tu DRUHOU záležitost. Pokračování...:o))) Jsem srab, no. Ale možná se jednoho dne opiju a zveřejním všechny ohavnosti, které jsem napsala - včetně Ještě talentovanějšího pana Ripleyho.
P.S.: Děkujíííík!:o)
Chíííí
(Kleio, 9. 9. 2007 19:12)
Budu hodně zákeřná, když jako první věc prohlásím, že vždy a zásadně se píše jen TAMĚJŠÍ? *puppy eyes*
Jinak teda musím říct, že kdyby Ai no kusabi končilo takhle, tak bych taky chtěla někoho samou láskou rozmačkat na padrť. Přiznávám, brečela jsem. A to si to už moc nepamatuju.
A na to, jaký byl originál, je tohle úžasně cudná verze. :D
Bravo!!!! Líbí. Moc.
No to snad...
(Ada, 11. 9. 2007 12:45)