Jdi na obsah Jdi na menu
 


Taková malá smrt

2. 5. 2008

Je konec, to mi bylo jasný. Nemělo cenu sahat jí na zápěstí a hledat tep. Nenašla bych ho.
Byla mrtvá. Tuhá jak svědek v mafiánským procesu, jen ty betonový holínky chyběly.
Neumírala dlouho. Tři, čtyři bodný rány. Čistá práce.
Koukala jsem, jak se mi válí u nohou a v tu chvíli na displeji zablikalo číslo nejlepšího kamaráda. Čekala jsem to – jen málo lidí má takovej radar, jako on.
 „Slyšel jsem, co se stalo…jsi v pohodě?“ zeptal se.
 „Co myslíš?“ řekla jsem já.
Mlčel. Věci očividný totiž většinou nekomentuje. Ví, že někdy bohatě stačí držet pusu a společně se mnou dejchat. Ví, že není třeba pateticky kvílet a tisknout si mě na prsa – ono to prostě přejde. Všechno přejde.
 „Mám přijet?“ zeptal se, když cejtil, že se můj dech vrací do normálu.
 „Jo,“ řekla jsem já. „A vezmi s sebou rejč, prosím tě.“
 „Až tak?“ zasmál se a byl to smích, drsnej jako šmirglpapír.
 „Až tak,“ ujistila jsem ho a přerušila spojení, protože to nejdůležitější už bylo vyřčeno.
Teď, věděla jsem, už ji budu muset jenom pohřbít. Nic jiného mi nezbejvá. Ta osoba ji totiž zabila tak dokonale, že už ji nikdy nevzkřísím. Zvláštní, jeden by řekl že si po takový době, co se známe dá s touhle vraždou větší práci. Ale nedala. Zvládla to za pět minut. Tři, čtyři bodný rány. Tři, čtyři věty ve zdánlivě banálním rozhovoru a bylo to.
 Sedla jsem si na koberec, jen malej kousek od tý malý, křehký a strašlivě studený schránky a počkala, až před barákem zakvílejí brzdy.
 Teprve potom jsem otevřela okno a vykoukla ven.
 Kamarád  - s rejčem a obligátní lahví saké v ruce – zůstal stát pod balkónem a spiklenecky zamrkal.
 Oplatila jsem mu to a šla najít velkej černej pytel, abych sousedy – až ji ponesu dolů – zbytečně neznervózňovala.
 Tohle totiž budu muset udělat sama. A ještě pár dalších věcí. Zamknout pár dveří, smazat pár čísel, zavřít krám.
 Protože na  mrtvou Důvěru vám nikdo úmrtní list nevystaví.



                                                   Konec

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Můžeš...

(Ta Druhá, 22. 5. 2008 12:37)

Neboj, není mi ouvej. Už ne - tohle se týká záležitosti..no, asi tušíš, které. V srpnu to bude rok, co chudinka Důvěra vydechla naposledy...:o)
Mimochodem, tuhle literární "zbraň" jsem vytáhla na posledním Čtení. Pohřbívačka důvěry se sice (zbaběle) nedostavila, ale muselo to zaznít. A bylo to dobře a bude ještě líp.
Děkujík za objetí, moc si ho cením. Jsi skvělej Spojenec. A vůbec.

:´(

(Kleio, 22. 5. 2008 11:37)

Dlouho jsem tu nebyla. Auvajs! Jsem tu sice s měsíčním zpožděním, ale... můžu tě obejmout?

Regi...

(Ta Druhá, 5. 5. 2008 11:28)

*stírá mrňavou slzu*
*předstírá, že není dojatá*
*nakukuje do schránky*

Jauvajs...!

(Regi, 4. 5. 2008 23:35)

*oplakává důvěru*
*dejchá s Tou druhou*
*konečně pošle ten zpropadenej dopis*